Retro Zico Dres – Brazilský kouzelník v žluté desítce

Zico se narodil 3. března 1953 v Riu de Janeiru a od dětství snil o dresu Flamenga. Do mládežnické akademie klubu nastoupil v roce 1967 a profesionální debut si odbyl v roce 1971. Právě s Flamengem prožil své největší triumfy. V sedmdesátých letech se stal duší týmu, který v roce 1981 dokázal něco mimořádného – vyhrál Pohár osvoboditelů poražením chilského Cobreloa, a v prosinci téhož roku porazil ve finále Interkontinentálního poháru anglický Liverpool přesvědčivě 3:0, přičemž Zico zazářil dvěma asistencemi a celkovým představením, které tokijské publikum oslavovalo dlouhé minuty po závěrečném hvizdu. S Flamengem získal čtyři brazilské tituly (1980, 1982, 1983, 1987) a stal se klubovou ikonou se 731 zápasy a 508 góly – dodnes nepřekonaným klubovým rekordem. V roce 1983 přestoupil do italského Udinese, kde italské publikum poprvé spatřilo brazilského génia v plné síle. V dresu seleção odehrál tři mistrovství světa (1978, 1982, 1986), přičemž zejména turnaj v roce 1982 ve Španělsku zůstává symbolem brazilského fotbalu, jaký se hraje srdcem – přestože Brazílie tehdy nečekaně vypadla s Itálií 2:3 v jednom z nejdramatičtějších zápasů historie. Jeho rivalita s argentinským Maradonou, francouzským Platinim a německým Rummeniggem definovala celou éru. Po návratu do Flamenga ukončil v roce 1989 evropskou kapitolu a později pokračoval v kariéře v Japonsku u Kashima Antlers, kde položil základy moderního japonského fotbalu.

I když je tato stránka věnována přímo Zicovi, jeho fotbalové dědictví je neoddělitelně spjato s celou plejádou legend, které jeho éru spoluvytvářely. Ve Flamengu hrál po boku takových postav, jako byl brankář Raul Plassmann, neúnavný stoper Marinho, kreativní záložník Adílio a nezkrotný útočník Nunes, který v roce 1981 vstřelil dva góly Liverpoolu v Tokiu. Trenérem zlaté éry Flamenga byl Paulo César Carpegiani, který Zicovi dokonale uvolnil ruce na hřišti a nechal ho dirigovat hru z pozice klasické brazilské desítky. V brazilské reprezentaci tvořil Zico společně se Sócratesem, Falcãem a Cerezem legendární středovou linii roku 1982, často označovanou za nejtechničtější záložní řadu v dějinách fotbalu. Trenérem této seleção byl Telê Santana, jehož ofenzivní filozofie dodnes definuje představu o „jogo bonito". V Udinese spolupracoval s útočníkem Pietrem Mariem a nakopl klub k jednomu z jeho nejlepších období v Serii A. Zico sám se později stal trenérem Japonska, Bunyodkoru i Olympiakosu a v roce 2002 dovedl japonskou reprezentaci na mistrovství světa. Jeho vliv na generace hráčů – od Ronaldinha až po Kaká – je nezpochybnitelný a každý, kdo dnes obléká dres s číslem deset, mu vlastně vzdává hold.

Retro Zico dres existuje v mnoha ikonických podobách. Nejvyhledávanější je bezesporu rudo-černý pruhovaný dres Flamenga z roku 1981 – sezony Interkontinentálního poháru – s charakteristickým knoflíkovým límečkem, jednoduchým klubovým erbem na hrudi a bez sponzora, který by rušil čistotu designu. Sběratelé loví zejména verze značky Adidas a Topper z let 1980 až 1983. Sedmdesátá léta nabízejí jednodušší střih s krátkými rukávy a pevnou bavlnou, zatímco osmdesátky přinesly lehčí polyester a první komerční sponzory jako Petrobras nebo Lubrax. V brazilské žluté Canarinhu s číslem deset patří k legendárním verzím dresy z mistrovství světa 1982 a 1986, vyrobené Topperem, se zelenými lemy límců a slavným znakem CBF. Italská kapitola s Udinese je reprezentována bílým dresem s černými svislými pruhy a sponzorem Zanussi z let 1983–1985. Sběratelé hledají původní materiály, vyšívané (nikoli přitištěné) erby, dobové štítky výrobce a v ideálním případě i hráčské velikosti s charakteristickým L-střihem ramen.