Retro Zinedine Zidane Dres – Génius s číslem 5

Zidaneova kariéra je příběhem o vzestupu z periferie na absolutní vrchol. Vyrůstal v marseillské čtvrti La Castellane, kde fotbal nebyl koníčkem – byl únikem. Svůj profesionální debut si odbyl v Cannes, poté přestoupil do Bordeaux, kde začal přitahovat pozornost celé Evropy. Byl to rok 1996, kdy ho Juventus přivedl do Turína, a italský fotbal dostal nový rozměr.

V černobílém dresu Juventusu Zidane zažil nejplodnější individuální roky. Dvakrát vyhrál Serie A, dvakrát se dostal do finále Ligy mistrů. I přesto, že oba finálové duely skončily porážkou – v roce 1997 proti Borussii Dortmund a v roce 1998 proti Realu Madrid – Zizou předváděl fotbal na úrovni, která přiměla celý svět sledovat každý jeho pohyb.

Léto 1998 přineslo okamžik, který Francii sjednotil. Na domácím mistrovství světa Zidane vstřelil dva góly hlavou ve finále proti Brazílii a přivedl les Bleus k prvnímu světovému titulu v historii. Byl to triumf, který přesáhl sport – multikulturní Francie se slavila jako jedna národ a Zizou byl její tváří.

V roce 2001 přišel přestup za tehdy rekordních 75 milionů eur do Realu Madrid. V bílém dresu Realu začala nová kapitola. Hned v první sezóně vstřelil jeden z nejkrásnějších gólů v historii Ligy mistrů – ve finále proti Leverkusenu zachytil míč na levou nohu a plachtivou voleou překonal Hansův Jörg Butt. Gól, který se stal ikonou. Real s ním vyhrál La Ligu v roce 2003.

Zidaneova kariéra ale nebyla bez stínů. Na EURO 2004 Francie vypadla, a Zizou krátce oznámil konec reprezentační kariéry. Vrátil se však v roce 2005 a dovedl Francii na MS 2006 do finále. Tam přišel nejtemnější moment jeho kariéry – v prodloužení udeřil hlavou do hrudi Marca Materazziho a byl vyloučen. Francie finále prohrála na penalty. Konec slavné kariéry poznamenaný kontroverzí, která dodnes vyvolává diskuse. Přesto zůstává Zidane ve světovém fotbale symbolem vznešenosti.

Pochopit Zidana znamená pochopit i lidi kolem něj. V Juventusu sdílel kabinu s Alessandro Del Pierem, jehož kreativita a smysl pro gól perfektně doplňovaly Zidanovu distribuci hry. Didier Deschamps jako kapitán a motor zálohy vytvářel Zizouovi prostor – a stejný Deschamps byl poté jeho koučem na MS 2006 jako trenér Francie.

V Realu Madrid byl součástí slavné generace Galácticos. Ronaldo Fenomén, David Beckham, Luís Figo, Raúl – každý hvězda sama o sobě, ale ve chvílích, kdy Zidane ovládl střed hřiště, všichni hráli jako součást jednoho organismu. Jeho spolupráce s Rónaldem byla zvláštní chemií – brazilský útočný instinkt a francouzská záložnická vize.

Na reprezentační scéně byl klíčovým parťákem Thierry Henry – rychlý, nebezpečný zakončovatel, pro nějž Zidane vytvářel příležitosti s chirurgickou přesností. Rivalové? Především Pavel Nedvěd, Ronaldinho nebo Andrij Ševčenko – každý reprezentoval jinou formu fotbalové dokonalosti, ale Zidane jim vždy dokázal odpovědět vlastní řečí.

Sběratelsky nejcennější je bezpochyby retro Zinedine Zidane dres z mistrovství světa 1998 – modrý francouzský dres s číslem 10 a jménem ZIDANE na zádech. Právě v tomto dresu vstřelil dva historické góly ve finále a stal se národním hrdinou. Francouzský fotbalový svaz tehdy spolupracoval s Adidas a dres kombinoval klasickou tmavě modrou barvu s bílými detaily a trikolorou na límci – jednoduché, elegantní, jako Zidane sám.

Dresy Juventusu z let 1996–2001 mají své nezaměnitelné kouzlo. Klasické černo-bílé pruhy v designu Kappa, číslo 5 na zádech (v italské lize nosil pětku, ne desítku) – pro sběratele je to ukázka éry, kdy fotbalové dresy měly ještě lidský rozměr bez přemíry reklamních prvků.

Z Realu Madrid jsou nejžádanější dresy ze sezóny 2001/02 a 2002/03 – bílý klasický dres s číslem 5 a logem Adidas, v němž Zidane vyhrál Ligu mistrů a španělský titul. Finálový dres z Glasgow 2002, kdy vstřelil ten volej, je grál každého sběratele reálií z éry Galácticos. Zlaté nebo stříbrné detaily na límci a manžetách dodávají dresu královský nádech odpovídající klubu i hráči.