Retro Mallorca Dres – Ostrované z Baleár v La Lize

Historia RCD Mallorca sahá až do roku 1916, kdy byl klub založen na Baleárských ostrovech pod názvem Alfonso XIII. Celá první polovina 20. století pro něj znamenala především boje v nižších španělských ligách, přičemž cesta na vrchol španělského fotbalu byla dlouhá a trnitá. Teprve v 60. letech se klub začal stabilizovat v druhé španělské lize a budovat základy pro budoucí úspěchy.

Zlomovým obdobím se stala 80. léta, kdy Mallorca poprvé vstoupila do španělské první ligy La Liga a ukázala celému Španělsku, že i ostrovní klub dokáže konkurovat kontinentálním gigantům. Sezóna 1982/83 znamenala historický debut v La Lize, který sice skončil sestupem, ale naznačil, co je možné.

Skutečný zlatý věk přišel na konci 90. let a v prvních letech nového tisíciletí. Pod vedením trenéra Hectora Cúpera prožil klub neskutečnou sezónu 1998/99, kdy se dostal až do finále Copa del Rey a senzačně pronikl do finále Poháru vítězů pohárů UEFA. Finálový zápas proti Laziu v Birminghamu skončil porážkou 2:1, ale byl to okamžik, který navždy zapsal Mallorcu do historie evropského fotbalu.

V La Lize dosáhl klub svého historického maxima ve stejné dekádě, kdy pravidelně obsazoval přední příčky tabulky a bojoval o evropské poháry. Rivalita s ostatními španělskými kluby, zejména souboje s Valencií a Villarrealem o středomořskou nadvládu, dávala zápasům zvláštní náboj.

Po roce 2003 přišlo postupné oslabení, finanční problémy a několik sestupů zpět do Segunda División. Nicméně klub vždy dokázal najít cestu zpět do nejvyšší soutěže, čímž potvrdil svůj charakter a houževnatost. Návrat do La Ligy v roce 2021 po dvouleté přestávce byl oslavován jako triumf celého ostrova. Klub dnes patří americkému vlastníkovi a pokouší se o stabilizaci v nejvyšší španělské soutěži.

Mallorca se mohla pochlubit celou řadou hráčů, kteří zanechali nesmazatelnou stopu v historii klubu i světového fotbolu. Jednou z největších legend byl Samuel Eto'o, kamerunský útočník, který na Mallorce zahájil svoji hvězdnou kariéru v Evropě. Jeho rychlost, technika a instinkt střelce fascinovaly španělské fanoušky a brzy přitáhly pozornost FC Barcelona, kam přestoupil a stal se jedním z nejlepších útočníků své generace.

Dalmau Agustín byl symbolem klubu v těžkých časech – věrný obránce, který strávil na ostrově celou kariéru a stal se idolem místních fanoušků. Jeho oddanost klubu v době finanční krize mu vynesla místo v srdcích příznivců navždy.

V době evropských výprav byl klíčovou postavou Dani, španělský záložník s výborným fotbalovým přehledem, a brankář Carlos Roa, argentinský gólman jehož výkony v Copa del Rey a evropských pohárech byly naprosto výjimečné. Roa se proslavil i mimo fotbal svými náboženskými přesvědčeními – před rokem 2000 dočasně ukončil kariéru z náboženských důvodů.

Trenér Héctor Cúper byl mozkem nejúspěšnějšího období v historii klubu. Argentinský kouč dokázal z dostupných hráčů vytvořit kompaktní a nebezpečný celek, který dokázal překvapovat evropské soupeře. Po odchodu z Mallorcy vedl Valencii do dvou po sobě jdoucích finále Ligy mistrů.

Z modernějších hráčů stojí za zmínku Tomer Hemed, izraelský útočník, nebo Gio González, kteří v nedávné historii přispěli k záchraně a stabilizaci klubu v La Lize.

Dresy RCD Mallorca prošly od svých počátků zajímavým vývojem, ale jedno zůstalo konstantní – červeno-černé pruhování, které dnes okamžitě identifikuje tento ostrovní klub. Kombinace červené a černé barvy na vertikálních pruzích se stala symbolem mallorcánského fotbalu a je neoddělitelně spojena s identitou klubu.

V 80. a 90. letech byly dresy typické pro tehdejší španělský styl – relativně jednoduché střihy s výrazným logem klubu a jménem sponzora. Retro Mallorca dres z tohoto období je dnes velmi vyhledávaný sběrateli, protože zachycuje dobu, kdy klub teprve budoval svoji pověst v La Lize.

Finálová sezóna 1998/99 přinesla dresy, které jsou dnes absolutní sběratelskou raritou. Dresy, ve kterých Mallorca hrála v Poháru vítězů pohárů, jsou považovány za nejcennější kousky mallorcánské fotbalové historie. Střih i design odpovídal módě přelomu tisíciletí – těsnější materiály, technologicky vyspělejší látky a výraznější grafické prvky.

Venkovní dresy se v průběhu let střídaly mezi bílými, žlutými a příležitostně i tmavšími variacemi, ale klasické červeno-černé pruhy domácího dresu nikdy nezmizely. Dnešní sběratelský trh oceňuje zejména dresy z let 1998–2003, které reprezentují vrchol klubové slávy.