Retro Italy Dres – Čtyřnásobní mistři světa v modrém

Historie italského národního týmu je kronikou vzestupů a pádů, triumfů a tragédií, jež nemají ve světovém fotbalu srovnání. Itálie se poprvé zúčastnila mistrovství světa v roce 1934, které pořádala sama, a hned získala zlatý pohár. O čtyři roky později v Paříži tento triumf zopakovala – dva tituly za sebou pod taktovkou trenéra Vittoria Pozza jsou dodnes nevídaným výkonem.

Po druhé světové válce prošel italský fotbal bolestnou obnovou. Tragédie v Superze v roce 1949, kdy zahynul celý tým Grande Torino, zasáhla celý národ do morku kostí. Přesto Itálie vytrvala a v 60. letech získala titul mistrů Evropy na EURO 1968 hraném doma.

Světový pohár 1970 v Mexiku přinesl nezapomenutelný finálový souboj s Brazílií – 1:4, porážka proti nejlepšímu týmu v historii fotbalu. O deset let později, na španělském šampionátu 1982, přišla největší renesance: Paolo Rossi vsítil šest branek, Itálie porazila Brazílii, Argentinu i Německo a získala třetí titul mistra světa.

Era 90. let přinesla zklamání – prohra na penalty v semifinále domácího MS 1990 s Argentinou a opět na penaltový rozstřel ve finále MS 1994 s Brazílií. EURO 2000 skončilo dramatickou prohrou ve finále s Francií po zlatém gólu.

Vyvrcholení přišlo v roce 2006 v Německu: po skandálu Calciopoli a uprostřed domácí krize Itálie pod Marcelem Lippim ovládla světový šampionát. Finálové penalty proti Francii, Zidanův hlavičkový útok na Materazziho hrudník a Cannavárův výkřik radosti – to jsou obrazy zapsané do věčnosti.

Následovalo bolestné období: vyřazení ve skupině na MS 2010 a 2014, pak historické selhání – Itálie se vůbec nekvalifikovala na MS 2018 a 2022. Avšak na EURO 2020 (hraném v roce 2021) Azzurri triumfálně vstali z popela pod Robertem Mancinim, ovládli turnaj a na Wembley porazili Anglii na penalty.

Italský fotbal vychoval generace hráčů, jejichž jména jsou zapsána zlatými písmeny v historii světového fotbalu.

Giuseppe Meazza – elegantní útočník, dvojnásobný mistr světa z let 1934 a 1938, po němž je pojmenován milánský stadion. Gigi Riva – střelec, jenž je dodnes nejlepším střelcem italské reprezentace v historii; jeho góly přivedly Azzurri k titulu mistra Evropy v roce 1968.

Paolo Rossi – čarovné léto 1982, šest gólů na MS ve Španělsku, zlatá kopačka i zlatý míč. Dino Zoff – brankář, jenž ve 40 letech zdvihl nad hlavu trofej mistrů světa; symbol chladnokrevnosti a longevity.

Franco Baresi a Paolo Maldini – dva pilíře milánské obranné školy, kteří ztělesnili italskou difensivní filozofii v nejčistší podobě. Roberto Baggio – il Divin Codino, génius s copánkem; jeho zmeškaná penalta ve finále MS 1994 je jedním z nejemotivnějších záběrů fotbalové historie. Alessandro Del Piero a Francesco Totti – dva králové, každý věrný svému klubu, oba nezapomenutelní v dresu azzurri.

Fabio Cannavaro – Zlatý míč 2006 jako obránce, kapitán šampionů. Andrea Pirlo – dirigent hry, jehož přesné přihrávky a klid pod tlakem definovaly moderní italský fotbal. A konečně Gianluigi Buffon – brankář, který chránil italskou bránu více než dvě desetiletí a stal se jedním z největších všech dob.

Italský fotbalový dres prošel za více než sto let řadou proměn, přičemž světle modrá barva azzurri zůstala vždy jeho nedotknutelnou identitou. Původ modré barvy sahá k dynastii Savojů – královský dům, který sjednotil Itálii, měl modrou jako svou dynastickou barvu.

Dresy ze 30. a 40. let byly jednoduché, bavlněné, s krátkými límečky – sběratelské skvosty pro ty, kdo hledají kořeny italského fotbalu. Éra 70. a 80. let přinesla charakteristické V-výstřihy a první loga výrobců: Adidas a Le Coq Sportif oblékaly Azzurri v době jejich největší slávy.

Dres z MS 1982 – světle modrý s jednoduchým kolarem a trikolorou na hrudi – je jedním z nejžádanějších retro Italy dresů mezi sběrateli po celém světě. Kappa dominovala italskému dresu v 90. letech; jejich charakteristické logo a těsný střih jsou okamžitě rozpoznatelné.

Před MS 2006 převzala výrobu Nike a přinesla technicky sofistikovanější materiály. Dres z vítězného šampionátu v Německu – tmavě modrý s jemným vzorem – je symbolem zlaté generace. Alternativní bílé dresy italské reprezentace mají rovněž bohatou tradici a tvoří důležitou součást každé seriózní sběratelské kolekce.