Retro Alessandro Del Piero Dres – Legenda s číslem 10

Cesta Alessandra Del Piera začala v mládežnické akademii Padovy, kde mladý útočník ohromil skauty svou technikou a klidem na balónu. V roce 1993 přišel obrovský krok – přestup do Juventusu za pouhých 2,5 milionu liber, což se později ukázalo jako jeden z nejlepších obchodů v historii klubu. V Turíně strávil Del Piero neuvěřitelných devatenáct sezón a stal se nejlepším střelcem i rekordmanem v počtu odehraných zápasů v historii „Staré dámy". S Juventusem vyhrál šest titulů v Serie A, Ligu mistrů v roce 1996 proti Ajaxu, Interkontinentální pohár, Superpohár UEFA a mnoho dalších trofejí. Vrchol jeho kariéry přišel v roce 1998, kdy ho vážné zranění křížového vazu málem připravilo o budoucnost – mnozí odborníci si mysleli, že už nikdy nebude stejný. Del Piero se však vrátil a znovu prokázal svou velikost. Přišla však i nejtěžší kapitola – kalciopoli v roce 2006, kdy byl Juventus degradován do Serie B. Zatímco ostatní hvězdy utíkaly, Del Piero zůstal a vedl klub zpět do elity, v Serie B dokonce zakončil jako nejlepší střelec. Za Itálii získal v roce 2006 Mistrovství světa v Německu, kde vstřelil klíčový gól v semifinále proti domácímu výběru. Kariéru zakončil v australském Sydney FC a v indickém Dillí, kde stále okouzloval fanoušky svou elegancí.

Kariéra Alessandra Del Piera byla utkána z mnoha významných vztahů, které formovaly jeho styl i osobnost. V Juventusu hrál po boku legend jako Zinedine Zidane, s nímž tvořil magickou útočnou osu v polovině devadesátých let – Francouz mu přihrával na tělo, Del Piero zakončoval. Neodmyslitelnou součástí byl i Gianluca Vialli, od kterého se mladý Ales učil pracovitosti, a později David Trezeguet, s nímž vytvořil jednu z nejobávanějších útočných dvojic Evropy. Jeho trenéry byli mistři jako Marcello Lippi, který ho vypiloval do světové třídy a později ho vedl k mistrovství světa 2006, a Giovanni Trapattoni. Rivalita s Inter Milánem a AC Milánem definovala jeho éru – slavná „derby d'Italia" proti Ronaldovi, Zanettimu a později proti Kakovi a Shevchenkovi byla epickou divadelní scénou. V reprezentaci hrál s Paolem Maldinim, Fabiem Cannavarem, Gianluigim Buffonem a Francescem Tottim, se kterým měl dlouhé a komplikované soupeření o místo v sestavě. Jeho největším rivalem byl paradoxně čas sám – dokázal hrát na nejvyšší úrovni přes dvě desetiletí.

Retro Alessandro Del Piero dres z Juventusu patří mezi nejikoničtější kousky italského fotbalu. Klasické černo-bílé pruhy „Staré dámy" s číslem 10 na zádech jsou symbolem celé jedné éry. Sběratelé nejvíce touží po dresech ze sezóny 1995/96, kdy Juventus získal Ligu mistrů – tento Kappa dres s logem Sony na hrudi je legendární. Stejně hledaný je dres ze sezóny 1996/97 a pak série dresů od Lotto a Nike z přelomu tisíciletí. Sezóna 2005/06 s dresem od Nike a sponzorem Tamoil má zvláštní historickou hodnotu kvůli kalciopoli. Fanoušci si rovněž pamatují jeho národní dres „Azzurri" ze Světového poháru 2006, kdy vstřelil nezapomenutelný gól v prodloužení proti Německu v semifinále – dres z této noci je pro italské sběratele svatým grálem. Každý retro Del Piero dres nese příběh – ať už je to trefa z přímého kopu proti Manchesteru United, hat-trick proti Parmě, nebo slavný návrat po zranění. Barvy bílá a černá, zlatě vyšité číslo 10 a kapitánská páska z posledních let – to vše dělá tyto dresy nadčasové.