Retro Diego Maradona Dres – Legenda v modré z Neapole

Maradonova kariéra začala v Argentinos Juniors, kde se jako zázračný teenager stal miláčkem celé Buenos Aires. V roce 1981 přestoupil do Boca Juniors a okamžitě získal s klubem mistrovský titul. Následoval historický přesun do FC Barcelona v roce 1982 za tehdy světový rekord, avšak roky v Katalánsku poznamenala hepatitida, brutální zákrok Andoniho Goikoetxey přezdívaného „barbaroun z Bilbaa" a slavná rvačka ve finále španělského poháru. V roce 1984 přišel moment, který definoval jeho život – přestup do SSC Napoli. Jižní italský klub nikdy nevyhrál Scudetto, ale Diego přinesl do chudé Neapole naději. V letech 1987 a 1990 získal s Napoli dva italské tituly, v roce 1989 triumfoval v Poháru UEFA a navždy se stal bohem Neapolitánů. Jeho největší hvězdná hodina však přišla na mistrovství světa v Mexiku 1986, kde v jediném čtvrtfinále proti Anglii vstřelil dva nejslavnější góly historie – kontroverzní „boží ruku" a o čtyři minuty později sólový průnik přes půl hřiště označovaný za „gól století". Argentina získala pohár a Maradona se stal nesmrtelným. Jeho kariéru však poznamenaly i temné stránky: pozitivní dopingový test na mistrovství světa 1994, boj se závislostmi a četné skandály. Přesto comebacky v Sevillě, Newells Old Boys a návrat do Boca Juniors ukázaly, že Diego byl bojovník až do poslední minuty.

Maradonův fotbalový svět byl protkaný osudy velkých spoluhráčů, soupeřů a trenérů. V Napoli tvořil magické trio s Brazilcem Carecou a Italem Brunem Giordanem, útočnou linii známou jako „Ma-Gi-Ca". Jeho kapitánská aura povznášela hráče jako Ciro Ferrara, Salvatore Bagni nebo brankář Giuliano Giuliani k výkonům, které nikdo neočekával. V argentinském národním týmu jej v roce 1986 vedl legendární kouč Carlos Bilardo, jenž kolem Diega vystavěl celý taktický systém – něco, co dokázal málokdo. Jorge Valdano, Jorge Burruchaga a Oscar Ruggeri byli jeho nejbližšími druhy na zlaté mexické cestě. Jeho největší rivalita byla spíše osobní než sportovní – věčné srovnávání s Pelém rozdělovalo fanoušky po celém světě. Na klubové úrovni čelil brutálním italským obráncům jako Claudio Gentile či Franco Baresi z AC Milán, s nímž sváděl Napoli dramatické bitvy o Scudetto. V Barceloně jeho největším vnitřním rivalem byl trenér César Luis Menotti a později přísný Terry Venables. Maradona vždy dokázal obklopit se lidmi, kteří chápali jeho genialitu i komplikovanou duši.

Žádný retro Diego Maradona dres není tak ikonický jako nebesky modrý dres Napoli ze sezón 1986/87 a 1987/88 s logem sponzora Mars nebo Buitoni, kdy Diego oblékal číslo 10 s nepopsatelnou grácií. Sběratelé loví také legendární argentinský dres z mistrovství světa 1986 – jeho slavná verze se šedomodrými svislými pruhy z osmifinále proti Anglii patří k nejvyhledávanějším fotbalovým relikviím vůbec, neboť právě v něm vstřelil „boží ruku" i „gól století". Neméně cenný je bordó-modrý dres FC Barcelona ze sezóny 1983/84 s tehdejším výrobcem Meyba, kde Diego exceloval navzdory zraněním. Raní fanoušci vyhledávají také červeno-modré tričko Boca Juniors z let 1981 a 1995–97 při jeho dojemném návratu. Nesmíme zapomenout ani na retro dres Argentinos Juniors, kde vše začalo, a exotické trikoty Sevilly z let 1992–93. Každý originální nebo kvalitní reprodukovaný Maradona dres s dlouhými rukávy, klasickým polo-límečkem a ručně zašitými čísly je pokladem, který připomíná éru, kdy fotbaloví bohové chodili po zemi.