Retro Eric Cantona Dres – Francouzský král v Manchesteru

Cantonova kariéra je příběh o geniálním talentu, který nikdy nezapadl do průměru. Narodil se v Marseille a právě v Olympique Marseille zahájil v polovině osmdesátých let svou profesionální dráhu. Následovaly štace v Bordeaux, Montpellier – kde získal francouzský pohár – a návrat do Marseille, než odešel do Nîmes. Ve Francii se však kvůli své temperamentní povaze a neshodám s funkcionáři dostával opakovaně do konfliktů. V roce 1991 dokonce oznámil konec kariéry poté, co ho disciplinární komise potrestala za urážky. Howard Wilkinson ho však přesvědčil, aby přestoupil do Leeds United, a Cantona okamžitě pomohl „Pávům" k titulu mistra anglické ligy v sezóně 1991/92 – posledním před vznikem Premier League. Skutečná legenda se však zrodila v listopadu 1992, kdy za pouhý milion liber přestoupil do Manchesteru United. Byl to jeden z nejlépe investovaných milionů v dějinách fotbalu. S Rudými ďábly vyhrál čtyři tituly v Premier League (1993, 1994, 1996, 1997) a dva FA Cupy, včetně slavného double v sezóně 1993/94. Jeho kariéru však nenávratně poznamenal leden 1995 – slavný „kung-fu kop" do fanouška Crystal Palace, za který dostal devítiměsíční distanc a trest veřejně prospěšných prací. Po návratu v říjnu 1995 se vrátil v ještě větší formě, dovedl United k dalšímu double v roce 1996 a byl zvolen Fotbalistou roku podle FWA. V roce 1997 ve věku pouhých 30 let nečekaně ukončil kariéru a začal se věnovat filmu a plážovému fotbalu. Odešel na vrcholu – tak, jak přesně Cantona dělal všechno.

Cantonovu kariéru formovala řada výrazných osobností. Nejdůležitější byl bezpochyby sir Alex Ferguson, trenér, který jako jediný dokázal zkrotit jeho ohnivou povahu a proměnit ji ve vítěznou energii. Ferguson ho po incidentu v Selhurst Parku veřejně podpořil a dal mu kapitánskou pásku – krok, který se vyplatil stříbrem i zlatem. V šatně Old Traffordu byl Cantona mentorem pro slavnou generaci „Class of '92" – Ryana Giggse, Paula Scholese, bratry Nevilleovy, Nickyho Butta a především Davida Beckhama, který o něm mluvil jako o hráči, který změnil jeho pohled na profesionalitu. V útoku tvořil nezapomenutelné duo s Markem Hughesem a později s mladým Andym Colem. Ve Francii spolupracoval s Jean-Pierrem Papinem v Marseille, kde vládl kontroverzní prezident Bernard Tapie. Mezi jeho rivaly patřili Alan Shearer z Blackburnu a později Newcastlu, stejně jako arsenalský Tony Adams, s nímž svedl nespočet fyzických soubojů. Ve francouzském národním týmu prožil zklamání, když ho trenér Aimé Jacquet vynechal z kádru pro MS 1998, které Francie vyhrála – tento moment Cantona nikdy plně nepřekonal.

Retro Eric Cantona dres Manchesteru United z devadesátých let patří k nejikoničtějším kusům v celé historii fotbalu. Nejvyhledávanější je červený domácí dres od Umbro ze sezóny 1993/94 s logem Sharp na hrudi a číslem 7 na zádech – dres, v němž Cantona zvedl svůj první titul v Premier League. Sběratelé zbožňují také slavný šedý venkovní dres z dubna 1996, který United po poločase proti Southamptonu odložili kvůli „špatné viditelnosti" – kuriozita, která mu dodala kultovní status. Francouzský národní dres Adidas z počátku devadesátých let s modrou barvou a charakteristickými třemi pruhy na rukávech je další sběratelský poklad. Cantonův retro Eric Cantona dres z Leeds United sezóny 1991/92, bílý se žlutomodrými detaily Admiral a sponzorem Yorkshire-Evening Post, je mezi fanoušky „Pávů" posvátnou relikvií. Nezapomenutelný je i moment, kdy Cantona v dresu United s vyhrnutým límcem – jeho ikonickým gestem – vstřelil geniální lob z 25 metrů proti Sunderlandu v prosinci 1996 a oslavil to pouhým rozpažením a majestátním pohledem do tribun.