Retro Eusébio Dres – Černá Perla, která okouzlila svět

Eusébio se narodil v roce 1942 v Lourenço Marques v dnešním Mosambiku, který byl tehdy portugalskou kolonií. Jeho cesta na vrchol začala v klubu Sporting Lourenço Marques, odkud ho v roce 1961 přivedla Benfica do Lisabonu po slavném vyjednávacím tahanici, kdy konkurenční Sporting CP přišel o největší talent své generace. V Benfice se okamžitě stal hvězdou. Už v roce 1962 pomohl klubu k triumfu v Poháru mistrů evropských zemí, když ve finále proti Realu Madrid vstřelil dva góly při výhře 5:3 – jeden z nejlegendárnějších zápasů v historii kontinentální soutěže. Během své éry v Benfice získal jedenáct titulů portugalské ligy a pět národních pohárů, čímž se zapsal mezi nejúspěšnější hráče klubu všech dob. Vrcholem jeho kariéry však zůstává mistrovství světa 1966 v Anglii. Eusébio tam nasázel devět branek a vyhrál Zlatou kopačku turnaje. Nezapomenutelné je především čtvrtfinále proti KLDR, kdy Portugalsko prohrávalo 0:3 a Eusébio sám vstřelil čtyři góly, aby otočil zápas na 5:3. Slzy v jeho očích po prohraném semifinále s Anglií obletěly celý svět. V roce 1965 vyhrál Zlatý míč jako nejlepší hráč Evropy. Po sezoně 1974/75 odešel z Benfiky a kariéru dohrál v Severní Americe v klubech Boston Minutemen, Toronto Metros-Croatia a Las Vegas Quicksilvers. Zemřel v roce 2014 a Portugalsko vyhlásilo státní smutek.

Eusébiova kariéra byla utvářena řadou výjimečných osobností. V Benfice tvořil obávanou útočnou jednotku s legendárním kapitánem Mário Coluna, mosambickým krajanem, který Eusébiovi pomohl s aklimatizací v Lisabonu a stal se jeho mentorem na hřišti i mimo něj. Velký vliv na něj měl trenér Béla Guttmann, maďarský stratég, který Eusébia objevil a přivedl do Benfiky – jeho slavná kletba po odchodu z klubu ("Benfica nevyhraje další evropský pohár sto let") visí nad lisabonským klubem dodnes. Spolu s útočníkem José Augustem a křídelníkem Antóniem Simõesem tvořili útok, kterého se obávala celá Evropa. V reprezentaci Portugalska na MS 1966 pracoval pod taktovkou trenéra Otta Glórii a vedle dalších legend jako José Torres a brankář José Pereira. Jeho největšími rivaly byli Alfredo Di Stéfano a Ferenc Puskás z Realu Madrid, proti nimž svedl několik epických bitev v Poháru mistrů. V severoirském finále PMEZ 1968 ho zastavil Manchester United s Bobbym Charltonem, Georgem Bestem a Denisem Lawem – po zápase si Eusébio s gentlemanským uznáním potřásl rukou s brankářem Alexem Stepneym, který mu chytil obrovskou šanci.

Klasický dres Benfiky, ve kterém Eusébio zazářil, je ikonický svou sytě červenou barvou s bílými detaily a slavným klubovým erbem s orlem. V šedesátých letech nosil dres s číslem 10 a později 13 – jeho oblíbené číslo, které se symbolicky stalo součástí jeho legendy. Sběratelé nejvíce hledají dres z finále Poháru mistrů 1962 proti Realu Madrid, kdy nastoupil v jednoduchém červeném dresu s bílým límcem a vstřelil dva góly. Stejně cenný je i dres z mistrovství světa 1966 – tmavě bordó portugalský trikot s bílým V-výstřihem, ve kterém vstřelil čtyři góly proti KLDR. Retro Eusébio dres z této éry je pro fanoušky čistou poezií – vlněná či bavlněná tkanina, dlouhé rukávy, prostý design bez sponzorů, jen klubové či národní barvy. Reedice z osmdesátých a devadesátých let, kdy Adidas a později Umbro vyráběly oficiální Benfica dresy, jsou rovněž populární – kombinují retro design s moderními materiály. Dresy s podpisem Eusébia jsou pak naprostými poklady aukčních síní.