Retro George Weah Dres – Africký král, který dobyl Evropu

Weahova fotbalová cesta začala v kamerunské Tonnerre Yaoundé, odkud si ho v roce 1988 vytáhl Arsène Wenger do francouzského Monaca. Právě pod Wengerovým vedením se z nevybroušeného diamantu stal jeden z nejobávanějších útočníků Evropy. V Monaku získal francouzský pohár a vystřelil klub do semifinále Poháru vítězů pohárů. V roce 1992 přestoupil do Paris Saint-Germain, kde zažil nejproduktivnější období své kariéry – vyhrál Ligue 1, stal se nejlepším střelcem Ligy mistrů 1994/95 a proslavil se nezapomenutelným sólem proti Bayernu Mnichov. Právě v dresu PSG v roce 1995 posbíral všechna tři největší individuální ocenění: Zlatý míč, Hráče roku FIFA i Afrického fotbalistu roku – unikátní trojkorunu, kterou žádný jiný africký hráč nezopakoval. Téhož roku zamířil do AC Milán, kde získal dva tituly Serie A (1995/96 a 1998/99) a vstřelil onen legendární gól proti Veroně – sólový sprint přes celé hřiště z vlastní šestnáctky, považovaný za jeden z nejlepších gólů v historii Serie A. Po Milánu následovaly kratší štace v Chelsea (kde pomohl vyhrát FA Cup 2000), Manchesteru City, Marseille a Al-Jazeera v SAE. Jediný smutek jeho kariéry je, že s liberijským národním týmem, který často sám finančně podporoval, se nikdy neprobojoval na mistrovství světa. V roce 2003 ukončil profesionální kariéru a věnoval se politice – v roce 2018 byl zvolen 25. prezidentem Liberie, funkci zastával do roku 2024.

Weahova kariéra byla utvářena výjimečnými spoluhráči, trenéry i rivaly. Arsène Wenger byl jeho fotbalovým otcem – právě francouzský stratég v Monaku viděl v mladém Liberijci potenciál, který mu později v Arsenalu chyběl. V PSG tvořil nebezpečné duo s Davidem Ginolou a pod trenérem Artur Jorge přetavil svůj talent v konstantní produktivitu. Na Rossoneri přišel do kabiny plné legend – Franca Baresiho, Paola Maldiniho, Roberta Baggia a Marcela Desaillyho – a spolu s Dejanem Savićevićem a později Andrijem Ševčenkem tvořili jeden z nejobávanějších útočných tandemů v Evropě. Trenér Fabio Capello z něj v Miláně vytáhl taktickou disciplinovanost, kterou kombinoval s přirozenou kreativitou. Mezi největší rivaly patřili Ronaldo, Romário a Gabriel Batistuta – generace útočníků, která definovala 90. léta. Weah sám ale často zdůrazňoval, že největším inspiračním vzorem mu byl Roger Milla, pionýr afrického fotbalu, který mu otevřel dveře do Evropy. V národním týmu Liberie byl nejen kapitán, ale i sponzor – z vlastních peněz platil dresy, lety i výplaty, což z něj udělalo národního hrdinu ještě před politickou kariérou.

Retro George Weah dres existuje v několika ikonických provedeních, z nichž každé vypráví vlastní kapitolu. Nejžádanější je bezpochyby rudo-černý pruhovaný dres AC Milán z období 1995–1999, vyráběný značkou Lotto, s logem sponzora Opel na hrudi. Právě v něm Weah vstřelil slavný gól proti Veroně a získal své tituly Serie A. Druhým pokladem sběratelů je tmavě modrý PSG dres z let 1994–1995 s červeným středovým pruhem a logem Opel – dres, ve kterém Weah vystřelil pařížský klub do semifinále Ligy mistrů a získal Zlatý míč. Fanoušci Monaca vyhledávají klasické diagonálně dělené červeno-bílé dresy ASM z konce 80. a začátku 90. let, často podepsané značkou Ennerre. Zvláštní kouzlo má také žluto-modro-červený liberijský národní dres, který je kvůli omezené produkci a absenci Liberie na velkých turnajích extrémně vzácný. Pozdější kusy z Chelsea, Manchesteru City a Marseille jsou méně obvyklé, ale mají svůj půvab pro komplexní sbírky. Autentický George Weah retro dres s originálním potiskem čísla 9 a jmenovkou na zádech patří mezi top kousky afrických fotbalových artefaktů.