Retro Granit Xhaka Dres – Kapitán s Ohnivým Srdcem

Příběh Granita Xhaky začíná v Basileji v září 1992, kdy se narodil do rodiny, jejíž osudy byly úzce spjaty s kosovským konfliktem. Jeho otec Ragip strávil tři a půl roku v jugoslávském vězení za politické přesvědčení, než se rodina usadila ve Švýcarsku. Tento rodinný příběh formoval charakter mladého Granita stejně silně jako jeho fotbalový talent. V mládežnické akademii FC Basel se vypracoval na jednu z největších švýcarských nadějí a v sezoně 2010/11 debutoval v dresu prvního týmu, kde okamžitě zaujal svou zralostí a herním přehledem. S Basilejí získal dva tituly švýcarského šampiona a okusil i kouzlo Ligy mistrů. V roce 2012 přestoupil do Borussie Mönchengladbach, kde pod taktovkou Lucien Favreho dospěl v kompletního středopolaře a stal se kapitánem klubu. Jeho výkony v Bundeslize neunikly Arsène Wengerovi a v létě 2016 ho Arsenal koupil za 35 milionů liber. Sedm let v Londýně bylo plných emocí – od kontroverzního momentu, kdy si při výměně sundal kapitánskou pásku, přes opětovné získání důvěry Mikela Artety, až po finálovou účast v Evropské lize 2019. V roce 2023 přestoupil do Bayeru Leverkusen, kde pod Xabi Alonsem v sezoně 2023/24 získal historický nesestupový titul Bundesligy a německý pohár. V reprezentaci Švýcarska, kterou si vybral před Albánií, odehrál přes 130 zápasů a vedl tým na několika světových šampionátech a evropských mistrovstvích, včetně dramatického vyřazení Francie na Euru 2020.

Granit Xhaka samozřejmě není jediným hráčem, který formoval jeho kluby, ale jeho kariéra byla protkána setkáními s fotbalovými legendami. Ve Basileji hrál po boku staršího bratra Taulanta, který si zvolil albánskou reprezentaci, což vedlo k historickému okamžiku na Euru 2016, kdy se bratři postavili proti sobě v zápase Švýcarska s Albánií. V Mönchengladbachu spolupracoval s trenérem Lucienem Favrem, jehož taktická škola Xhaku vyformovala v moderního box-to-box záložníka. V Arsenalu zažil několik trenérských ér – od Arsène Wengera, posledního z velikánů Highbury, přes přechodné období Unaie Emeryho, až po renesanci pod Mikelem Artetou. Po jeho boku v Arsenalu nastupovali hráči jako Mesut Özil, Pierre-Emerick Aubameyang, Bukayo Saka a Martin Ødegaard. V Leverkusenu se stal jedním z pilířů týmu Xabi Alonsa, který v sezoně 2023/24 prošel Bundesligou neporažený – výkon, který Xhaka popsal jako největší úspěch své kariéry. Ve švýcarské reprezentaci hrál v generaci s Xherdanem Shaqirim, Yannem Sommerem a Manuelem Akanjim, vytvářejíc dlouhodobou kostru týmu. Nyní v Sunderlandu nese kapitánskou pásku jako mentor mladší generace a snaží se klub vrátit mezi anglickou elitu.

Dresy, ve kterých Granit Xhaka hrál, představují fascinující průřez evropským fotbalovým designem posledního desetiletí. Jeho rané dresy FC Basel z let 2010–2012 byly v klasických červeno-modrých pruzích od Adidasu, s jednoduchým logem sponzora a střízlivým střihem typickým pro švýcarský klub. V Mönchengladbachu nosil bílé Kappa a později Lotto dresy s charakteristickou zelenou linkou a logem Postbank, které jsou dnes mezi německými sběrateli velmi ceněné. Jeho arsenalské dresy z let 2016–2023 představují snad nejbohatší kolekci – od klasických Puma pruhů po pozdější Adidas redesigny inspirované bruncími sezonami klubu z 90. let. Domácí dres ze sezony 2018/19, ve kterém se hrálo evropské finále proti Chelsea, je dnes vyhledávaným kouskem. V Leverkusenu nosil Castore dres v sezoně historického titulu, což z něj činí okamžitý sběratelský artikl. Pro fanoušky švýcarské reprezentace jsou nejzajímavější dresy z mistrovství Evropy 2016, 2020 a 2024 – všechny od Pumy s charakteristickým křížovým motivem.