Retro Romário Dres – Legenda z Vila Penha

Romáriova kariéra začala doopravdy v klubu Vasco da Gama, kde už jako mladík ukázal, že je předurčen k velkým věcem. Prvním zlomovým momentem se stala olympiáda v Soulu 1988, kde s Brazílií získal stříbrnou medaili a stal se nejlepším střelcem turnaje. Tento výkon mu otevřel dveře do Evropy a v roce 1988 zamířil do nizozemského PSV Eindhoven. Pět sezon v Eindhovenu znamenalo tři tituly nizozemského mistra a 165 ligových gólů ve 167 zápasech – statistika, která zní téměř neuvěřitelně. V roce 1993 přišel přestup do Barcelony, kde se okamžitě stal hvězdou „Dream Teamu" Johana Cruyffa. V první sezoně dovedl Katalánce k mistrovskému titulu, vyhrál cenu pro nejlepšího hráče světa FIFA a v slavném El Clásicu nastřílel Realu Madrid hattrick. Vrcholem však bylo léto 1994, kdy s brazilskou reprezentací získal v USA mistrovství světa po dvaceti čtyřech letech čekání. Romário se tehdy stal nejlepším hráčem turnaje. Po nepříliš vydařeném angažmá ve Valencii a krátké etapě ve Flamengu se vrátil do Vasco da Gama, s nímž v roce 2000 vyhrál Mercosur Cup a stal se jihoamerickým fotbalistou roku. Sledoval také pověstnou metu tisíce kariérních gólů a ač počítání bylo kontroverzní, sám dosažení mety oslavil v dresu Vasca v roce 2007. Setkal se i s nepříjemnostmi – nedoléčená zranění, hádky s trenéry Parreirou před MS 1998 i s Cruyffem v Barceloně –, ale pokaždé se vrátil ještě silnější.

Romáriova kariéra je nemyslitelná bez parťáků a soupeřů, kteří ji zformovali. V PSV Eindhoven po jeho boku zářili belgičan Eric Gerets a brazilský záložník Vanenburg, ale klíčovou postavou byl trenér Guus Hiddink, který Romáriovi dal volnou ruku a vytvořil mu mužstvo přesně podle jeho potřeb. V Barceloně tvořil pekelně produktivní útočnou dvojici s Bulharem Hristem Stoičkovem – jejich vztah balancoval mezi obdivem a žárlivostí, ale výsledky mluvily samy za sebe. Pod taktovkou Johana Cruyffa, který Romária prakticky vyškolil v poziční hře, se stal kompletním útočníkem. V brazilské reprezentaci tvořil legendární tandem „Ro-Ro" s Bebetem, jehož kolébková gólová oslava na MS 1994 obletěla celý svět. Mezi jeho nesmrtelné rivaly patřil Diego Maradona, s nímž se utkávali v Itálii i během reprezentačních střetů, a později i Ronaldo, jehož Romário dlouho považoval za svého nástupce. Trnem v oku mu naopak byl Pelé, s nímž po celá desetiletí vedl mediální válku o titul nejlepšího brazilského útočníka.

Sběratelé hledají Romário retro dres především ze tří klíčových období. Tmavě modré dresy PSV Eindhoven s logem značky Philips a klasickými červenými detaily představují kus nizozemské fotbalové historie a jsou považovány za jedny z nejhezčích dresů konce osmdesátých let. Modročervené pruhy FC Barcelona z let 1993–95, vyrobené značkou Kappa s typickými širokými svislými pruhy a logem KOMPLAS, jsou pro mnohé fanoušky absolutním grálem – právě v něm Romário vyhrál La Ligu a získal cenu pro nejlepšího hráče světa. Třetí ikonickou variantou je žlutý dres brazilské reprezentace ze světového šampionátu 1994 v USA s minimalistickým designem značky Umbro a slavnou zelenožlutou kombinací, ve kterém Romário zvedal pohár nad hlavu v Pasadeně. Kromě toho jsou velmi vyhledávané černobílé dresy Vasco da Gama s typickou diagonální křížovou šerpou – zejména verze z konce devadesátých let, kdy se Romário do klubu vrátil. Originální retro Romário dres s číslem 11 je dnes pro sběratele klenotem, jehož cena se může pohybovat od stovek po tisíce eur.