Retro Takefusa Kubo Dres – Japonský Messi v La Lize

Příběh Takefusy Kuba je sám o sobě malou historií moderního japonského fotbalu. Narodil se 4. června 2001 v Kawasaki a už v útlém věku patřil mezi největší naděje kawasakské mládeže. Když mu bylo deset let, splnil se mu sen, který se zdál nemyslitelný – uspěl v náboru do akademie FC Barcelona, slavné La Masie, kde se dříve pilovali Lionel Messi, Xavi nebo Andrés Iniesta. V Barceloně strávil tři formativní roky, během nichž posbíral více než šedesát gólů a získal pověst zázračného dítěte. Když musel kvůli sankcím FIFA vůči klubu opustit Katalánsko, vrátil se do Japonska, kde přestoupil do FC Tokyo. Tam debutoval v profesionálním fotbale jako patnáctiletý a stal se nejmladším hráčem v historii J. League. Druhá kapitola jeho kariéry se začala psát v roce 2019, kdy se vrátil do Španělska – tentokrát do Realu Madrid. „Bílí“ ho ovšem okamžitě poslali nasbírat zkušenosti na hostování. Postupně oblékl dresy Mallorky, Villarrealu i Getafe, kde se učil tvrdosti a rychlosti La Ligy. Skutečným domovem se mu však stalo San Sebastián. V Realu Sociedad našel trenéra Imanola Algagcila, klubovou filozofii postavenou na technice a fanoušky, kteří ho přijali jako vlastního. S „Txuri-urdin“ se probojoval do Evropské ligy, dvakrát ovládl baskické derby proti Athleticu Bilbao a stal se klíčovou postavou jednoho z nejhezčích fotbalů ve Španělsku. V japonské reprezentaci pak v roce 2022 sehrál nezapomenutelnou roli na MS v Kataru, kde Japonsko porazilo Německo i Španělsko v dramatické skupinové fázi.

Když se mluví o legendách, které ovlivnily Takefusu Kuba, je třeba začít u Hidetošiho Nakaty – průkopníka japonského fotbalu v Itálii a Anglii, který otevřel dveře asijským hvězdám v Evropě. Stejně tak Šindži Kagawa, jenž s Borussií Dortmund dobyl Bundesligu a poté zazářil v Manchesteru United, byl pro mladého Kuba vzorem. Nesmíme zapomenout ani na Keisukeho Hondu nebo Shinjiho Okazakiho, mistra Premier League s Leicesterem – právě jejich úspěchy daly Kubovi víru, že japonský hráč může uspět na nejvyšší úrovni. V samotné Real Sociedad navázal Kubo na odkaz baskických mistrů jako Xabi Alonso, který v klubu vyrostl, nebo Mikel Oyarzabal, dlouholetý kapitán a srdce týmu. Trenér Imanol Alguacil, sám rodák z provincie Gipuzkoa, sehrál v Kubově rozvoji nezastupitelnou roli – přivedl ho do středu hřiště, dovolil mu hrát uvolněně a zároveň od něj vyžadoval defenzivní disciplínu. V japonské reprezentaci se Kubo potkal s trenérem Hadžimem Moriasuem, který kolem něj postavil celou ofenzivní strategii týmu pro MS 2022. Jeho spoluhráči Wataru Endo, Kaoru Mitoma a Daichi Kamada tvoří generaci, která posunula japonský fotbal mezi světovou špičku. Pro sběratele jsou retro dresy z éry těchto hráčů spolu s Kubovým dresem cennými relikviemi.

Vizuální historie Kubových dresů je pestrá a pro sběratele mimořádně atraktivní. Jeho první profesionální dres FC Tokyo z let 2016–2017 nesl klasické modročervené pruhy klubu se sponzorem LIFEVAL a logem výrobce Umbro – kombinace, která dnes patří mezi nejvyhledávanější japonské retro kousky. Po přestupu do Mallorky v sezoně 2019/20 oblékl tradičně červenočerný pruhovaný dres Nike s minimalistickým designem, který odkazuje na zlatou éru klubu z přelomu tisíciletí. Sezona 2020/21 ve Villarrealu mu přinesla žlutý „submarino amarillo“ dres, jenž Joan Capdevila a Diego Forlán proslavili o desetiletí dříve. Getafe pak v roce 2022 obléklo Kuba do tmavomodré sady s jednoduchými azurovými detaily. Skutečnou klasikou se však staly jeho dresy Real Sociedad od značky Macron – bíle a modře pruhované košile s nápisem „Real“ na hrudi a sponzorem Telefónica nebo Atrium, doplněné jmenovkou „Kubo 14“. Sběratelé hledají zejména verze z evropských pohárových sezon a speciální edice pro baskická derby, často s vyšitými detaily a patches Evropské ligy. Match-worn varianty s podpisem patří mezi nejvzácnější.